Večerní rozjímaní nad ničím

23. května 2015 v 22:58 | nikl |  Takové ty žvástky
Hrozně ráda bych napsala něco, co není klišé. Jenomže poslední dobou (a hlavně během dnešního upršeného dne) mě napadají samá témata, nad kterými by si skutečný cynik, materialista a naprostý anti - filosof pohrdavě odfrkl a doporučil mi nejbližší psychologickou poradnu, kde si v kruhu "Ahoj, já jsem Nikola a přemýšlím nad hovadinama" aspoň s někým sobě rovným povykládám.

Víte, co je velkou výhodou blogu, který upadl v zapomnění a má návštěvu 4 lidi (kdo jste, vy zbloudilé duše, které jste sem zavítaly?) za týden? Že si sem můžete napsat opravdu cokoli vás napadne a nevysloužíte si za to uštipačné poznámky, litující pohledy nebo rádoby vtipné komentáře. Všichni moji kamarádi a blízcí, co věděli, že tento blog patří mě, už sem dávno nechodí. Zapomněli na něho tak, jako já. Až dneska večer jsem si na něj vzpomněla. Občas se mi prostě stane, že se potřebuju vypsat. A představa, že si tyto články přečte nějaá mysteriózní bytost, která se naprosto nevědomky proklikala na můj web, je nesmírně vzrušující! :-)

Ale ještě se na skok vrátím k těm klišé myšlenkám. Takové to...co je smyslem našeho života? Co je smyslem mého života? Na co budu za 20 let vzpomínat? Na to, jak jsem seděla u Facebooku a jak mi někdo "lajkl" fotku? Nebo na to, jak jsem chodila do práce a nervovala se, že to nestíhám se školou? Nebo na to ani vzpomínat nebudu, protože se těch dalších 20 let nedožiju?

Potřebovala bych tlačítko "vypínáme". Prostě bych ho zmáčkla a veškeré myšlenky by byly fuč. To máte třeba když jedu městskou hromadnou - takže šalinou nebu (trolej)busem. Občas přemýšlím nad různými lidmi, které tam vidím znuděně sedět - odkud jedou? A kam? A proč se tak ksichtí? Čeká je doma velký úklid? Dostala vyhazov? Musí se zítra učit na velkou písemku z fyziky? Milion otázek. Bohužel nejsem jako Sokrates (teď tedy googlim a doufám, že se nepletu a opravdu to byl Sokrates) a neodvážím se k tomu, abych veřejně lidi obtěžovala zvídavými otázky, byla tak za totálního exota a umlčela svoje rozjímání.

Jdu se dále utápět ve večerním rozjímáním, číst si skvělou knížku o podivných dětech od Ransoma Riggse a přemýšlet nad tím, co by si o mě tyto zvláštní děi po přečetní tohoto praštěného článku asi tak mysleli.

Hezkou dobrou noc všem.
N.
 

Kterak mi pohrozili zrušením

24. listopadu 2013 v 14:44 | nikl |  Takové ty žvástky
Oni mě k tomu donutili.

Poslali mi mejl, ve kterém mi zkrátka a dobře pohrozili tím, že pokud svůj blog nenavštívím do Vánoc a pokud se mi nezvýší návštěvnost, tak mě prostě vymažou.

Vymažou mou pětiletou blogovou existenci jakou mávnutím kouzelného proutku. Au.

Nuže, rozhodla jsem se jejich výhružku neignorovat, a tak jsem zde. A trochu tápu a bloudím, jelikož nevím, odkud začít.

Možná od toho, že pod návalem paniky jsem začala kopírovat veškeré staré články z mého blogu, protože bych si zkrátka neodpustila, kdybych o ně jen kvůli své lenosti přišla. A že se jich tu za těch pět let nakupila pěkná řádka. Nemůžu říct, že jsem si u některých z nich hanbou téměř nezakrývala oči, ale taky musím uznat ,že u spousty jsem se pobavila i podivila nad tím, jak zkušená životem jsem byla již ve svých šestnácti letech! :-)

Příští semestr státnicuju. To znamená, že právě začínám na tvorbě bakalářky. No, tvorbou bych to zatím nenazývala, spíše lehkým rozpracováním a naťuknutím tématu. Ale i to se počítá. Ani nevím, proč to sem píšu. Možná, abych si alespoň částečně obhájila svůj vlastní nezájem před blogováním. I když to s tím nemá nic společného.

Plácám nesmysly. To znamená, že je čas jít. Tak snad někdy. Příště. Až mi zas pohrozí, že mi to tu zničí!

(S)Mějte se,
N.

Kterak jsem měla potřebu něco sepsat

23. listopadu 2012 v 22:25 | nikl |  Takové ty žvástky
A tak jsem se zase jednou rozhodla vrátit na svůj stařičký blog a dát průchod svému pisatelskému střevu. Nemyslím si, že by se tato rádoby úvaha dostala k více než čtyřem párům očím, nicméně, znáte to - když musíš, tak musíš. Nehledě na to, bude li toto mé počínání efektivní, či nikoliv.


Víte, co mě poslední dobou děsí? Ta arogance některých lidí. A co mě naopak baví? Chodit po Brně s hlavou (téměř) v oblacích a pozorovat ty neuvěřitelné architektonické skvosty. A co mě neustále udivuje? Že ostatní lidé můžou chodit s hlavou skloněnou. Tímto vám chci říct, že pokud jste ještě nezkoušeli chodit s hlavou v oblacích, určitě to zkuste. Je možné, že ulici, kterou procházíte tam a zpátky už poněkolikáté, uvidíte úplně z jiné perspektivy.

A malá rada na závěr?
Přečtěte si Kunderovu Nesnesitelnou lehkost bytí a pochopíte, jak povznášející může být ona na první pohled neúnosná tíha našich životů. Poslouchejte Chopina (balzám na nervy) a nepřehánějte to s chozením na horory do kina (dobře to nervy pocuchá).

Mějte se,
N.
 


Je mi 20. Au.

4. ledna 2012 v 23:46 | nikl
Víte,

ještě před dvěma léty jsem si říkala, že mít 18 je vlastně fajn, i když to není tak vzrušující, jak jsem se ve svých 10 letech obávala (nojo, ve svých desetiletých očích jsem se viděla, jak nadšeně opouštím své rodiště a prožívám veliká dobrodružství ve světě!)

Žijeme Brno!

30. listopadu 2011 v 22:15 | nikl
Taky nemáte rádi davy lidí? Ni já. Ovšem tentokrát mi srdéčko zaplesalo při pohledu na zaplněný brněnský Svoboďák. Lidé postávající u stánku, lidé kupující, lidé smějící se, bavící se, pivaři, topinkaři, živé ovce (!) a tomu všemu dominujíc mužský pohlavní úd snažící se tvářit jako hodiny (ale o tom jsem vůbec nechtěla psát). Jednoduše jsem chtěla říci, že zaplněný Svoboďák znamená (mimo jiné) tyto věci: blíží se Vánoce a ne, nemáme ekonomickou krizi!

Brno. Brno je zvláštní. Mladé a zároveň historií nasáklé město. Město studentů. Místo vzdělání, věčně přecpaných hospod a výborných steaků. Město Starobrna, jahodového piva a neuvěřitelně přemaštěných topinek z trhů na Svoboďáku. Město, které nikdy nespí. Město, kde jste půl hodiny schopni zírat na ten prapodivný "orloj" a zkoušíte přijít na to, jak tento mechanismus vlatně funguje. Město, kde i McDonald má své osobité kouzlo a jste ochotni ho (zpod přivřitých víček) akceptovat. Město, kdy vás banda lidí zpívajícíh pod oknem " A VYSOKÝ JÁLOVÉC" pobaví a rozesměje i ve dvě hodiny ráno. Město, kde jsou kouzelné noční rozjezdy pokaždé nacpané natolik, že se pravá strana autobusu povážlivě kloní k zemi a vy počítáte vteřiny, jak dlouho to ten chudáček ještě vydrží. Město, které si zamilujete. Krno je totiž kouzelné.

Nevím nemám neznám

9. října 2011 v 16:28 | nikl |  Takové ty žvástky
Jsem líná, jak veš!

Místo abych plnila své pisálecké povinnosti a občas sem přispěla nějakým tím moudrem, okupuju internet za účelem: Facebook - IS - email - Facebook - is email.. (jo, občas si připadám trošku divně.. )


I nejhorší den je dnem

21. července 2011 v 23:16 | nikl |  Something about Me
Zdravím přátelé,

tak se opět po delší odmlce hlásím do své blogařské služby. Donutily mě k tomu včerejší okolnosti a touha podělit se s vámi slovem o to, jak otřesné dny můžou být! ..a samozřejmě budu očekávat, že mě v tom nenecháte a trumfnete mě mnohem horším zážitkem!

A tak se CERMAT opět pochlapil

3. června 2011 v 12:29 | nikl
..a Dobeš s nimi.

Představte si následující situaci (pokud jste letos nematurovali, jestli jste letošní maturanti, tak si vůbec nemusíte nic představovat)..:

Nekonečné konce a začátky..a maturita k tomu

20. května 2011 v 13:05 | nikl |  Takové ty žvástky
Tak a je to za mnou!

Ústní úspěšně vykonány, teď už jen dát ty písemné, zjistit, že mě přijali na školu a prázdniny můžou začít!

Můžu vám říct, že tomu pocitu, který jsem měla po tom, co jsem tu slavnou maturitu se zdarem zvládla, se zatím vyrovnalo málo co! Vy, co to již máte za sebou, víte o čem mluvím a ty, co to teprve čeká.. no pánbůh s vámi, milé děti :)

A tak už třetí den se nese ve znamení přátel, piva, pohody a hlavně - žádného učení. S dojetím v očích dívám se na ony otázky, které jsem během svaťáku proklínala a marně přemýšlím, co s nimi. Spálit ?! - děkuji pěkně, jen když si představím, kolik hodin jsem strávila u vypracování všech otázek, horko mě polívá! Prodat ?! - pche! Víte jakou to má nevyčíslitelnou hodnotu ?? Tak co, schovat si je ? A občas se na ně s nostalgií podívat ? - inu, zatím to vidím jako nejlepší řešení!

Toto letí..

2. května 2011 v 12:34 | nikl |  Something about Me
Přátelé,
jak ráda bych sem psala častěji než jednou za měsíc či dva. Ale to víte, maturita za dva týdny, já neumim ani "ň" nebo "f" (možná tak "g"..), a tak abych si nezačala trhat vlasy z hlavy, snažím se uklidňovat vším možným. Třeba tímto:


Krásná věc. Sice nemám tucha o čem zpívá, ale zní to božsky :)

No nic, odcházím, Severní Evropa a státy Pobaltí na mě nedočkavě pomrkávají!
Mějte se krásně, nebo alespoň lépe než já,
N.

Kam dál