Kniha versus člověk - aneb .. Japonci své děti přece nebijí

24. srpna 2008 v 18:22
Jsem na sebe hrdá. A právem. Opět jsem za celkem krátký čas přelouskala dvě knížky, cítila jsem, že už bylo na čase.
Podle mého názoru..člověk, který nečte, je tak trošku omezený. Jak ve slovní zásobě, fantazii, tak i ve způsobu myšlení. Hádejte se se mnou jak chcete, ale je to tak. ( Tak pome pome, chci slyšet nějaké : ,, ne, to není pravda ! ".. :) )
Knihy jsou fajn nejenom na topení, nebo podložku pod pivo ( nebo nábytek ). Člověk, který nečte, u mě tak trošku už na začátku prohrál. Možná je to kruté..ale je to tak. :)
A teď k věci. Poslední knížkou, kterou jsem přečetla, byla kniha s názvem : PUTOVÁNÍ MOŘSKÉHO KONĚ. Opět kvalitní příběh, který sepsal ( kdo jiný ) Péťa Šabachů. Miluju jeho humor a jeho knihy. To , jakým stylem to ten člověk umí podat, je naprosto naprosto..parádní. Tato kniha mě podstatně ovlivnila a hlavně usvědčila v tom, že bít děti není opravdu tou správnou věcí, které se mnoha rodičl dopouští. I když moje matka vždy preferovala heslo : ,, Škoda rány, která padne vedle" - já za svůj dlouhý 16 - tiletý ( téměř 17 ) život utrpěla těch ran tolik, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky.
Rozhodla jsem se ,že budu Japoncem.
( no..dneska jsem segře sic trochu pleskla - ale..ja se téměř netrefila, takže..pořád jsem ještě polovičním japoncem.. a navíc..ségra není mé dítě :) )
 


Komentáře

1 herzig-traum | Web | 30. srpna 2008 v 15:28 | Reagovat

Hezky napsaný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama