Kterak jsem měla potřebu něco sepsat

23. listopadu 2012 v 22:25 | nikl |  Takové ty žvástky
A tak jsem se zase jednou rozhodla vrátit na svůj stařičký blog a dát průchod svému pisatelskému střevu. Nemyslím si, že by se tato rádoby úvaha dostala k více než čtyřem párům očím, nicméně, znáte to - když musíš, tak musíš. Nehledě na to, bude li toto mé počínání efektivní, či nikoliv.


Víte, co mě poslední dobou děsí? Ta arogance některých lidí. A co mě naopak baví? Chodit po Brně s hlavou (téměř) v oblacích a pozorovat ty neuvěřitelné architektonické skvosty. A co mě neustále udivuje? Že ostatní lidé můžou chodit s hlavou skloněnou. Tímto vám chci říct, že pokud jste ještě nezkoušeli chodit s hlavou v oblacích, určitě to zkuste. Je možné, že ulici, kterou procházíte tam a zpátky už poněkolikáté, uvidíte úplně z jiné perspektivy.

A malá rada na závěr?
Přečtěte si Kunderovu Nesnesitelnou lehkost bytí a pochopíte, jak povznášející může být ona na první pohled neúnosná tíha našich životů. Poslouchejte Chopina (balzám na nervy) a nepřehánějte to s chozením na horory do kina (dobře to nervy pocuchá).

Mějte se,
N.
 


Komentáře

1 Nikitka | 5. dubna 2013 v 19:20 | Reagovat

:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama